CHTEJI PRACOVAT
Mira nezamestnanosti je v Medelinu asi kolem 10%. Bohuzel neplati rovnitko byt zamestnany = mit penize. Minimalni mzda je 400 000 pesos (kolem 3 500 Kc). Pricemz zivotni naklady mi v mnohem prijdou srovnatelne s ceskymi pomery. A lide se tady chteji vymanit z chudoby. Nenajdete tady mnoho povalecu, kterym smrdi prace kopace nebo uklizecky. Kazdy se snazi si vsemozne prilepsit. Priklady mluvi za vsechno:
- na krizovatkach zongluji deti a vybiraji drobne od projizdejicich aut
- kdyz na semaforu zastavite, tak mate krome sledovani zonglerske show moznost koupit si zvykacky, susenky ci sladkosti od poulicnich prodejcu (prochazi mezi auty, ukazuji vam, co maji v nabidce – vetsinou je to jen jeden artikl – polozi vam ho za sterace a nez staci na semaforu preskocit zelena, obejdou vas jeste jednou a posbiraji bud zbozi nebo, v lepsim pripade i nejake penize)
- vsude jsou malinkate stanecky s ruznym obcerstvenim, nakrajenym ovocem, cigaretami, chipsy, … prodejci na hodne frekventovanych mistech pak maji zbozi zaveseno na sobe
- v autobuse muzete potkat krome ridice a spolucestujicich i zpevaky nebo, opet, prodavace sladkosti a zvykacek
- sluzky vam behem jednoho dne dokonale uklidi cely byt, vyperou, vyzehli, navari, a to za 25 000 pesos (220 Kc)
Kolumbijcane by mohli jit prikladem neustale si stezujicim, nespokojenym cechum. Lide se tady potykaji s uplne jinymi problemy, ale presto jim nechybi usmev na rtech. Zpivaji si, tanci, posedi s rodinou, prateli a hodi kazdodenni starosti za hlavu. Zprvu jsem moc nechápala, jak to ostatni mysli, kdyz rikaji, ze lide jsou tady stastni. Uz zacinam chapat. Staci videt tu neskutecnou radost v ocich kvuli takovym prkotinam, jakoze treba ptackum chutna banan. :-)
BY SE ROZDALI PRO OSTATNI
Pratelskost, pohostinost a napomocnost mistnich mi neustale bere dech.
- Chude deti ze skol, ktere navstevuji, mi kupuji sladkosti.
- Kdyz nekde cekam, tak se zpravidla objevi nekdo, kdo mi nabidne neco k piti nebo zakousnuti. (pricemz nemyslim poulicni prodejce :-))
- Vzdy jsem vsem predstavena (kdyz pisu vsem, tak myslim vsem – rektorovi na univerzite stejne tak jako studentum v prednaskovem sale ci zametackam na ulici).
- Vysoce postaveni lide nespi na vavrinech a zajimaji se o druhe. Lide z univerzity si neudrzuji odstup ci neoosobni pristup, jednaji s kazdym jako se sobe rovnym. Je tedy zcela normalni potkat rektora, dat si s nim pusu na licko, popovidat si, jak se vede a co noveho.
Ve meste muzete videt promo kampan s hesly zastavte nasili. Pred rokem byl pres facebook zorganizovan velky pochod proti nasili. Lide, kteri ve drive velmi chude a nebezpecne oblasti dostali moznost dostat se pomoci metra do centra a ziskat tak praci, maji na strechach svych domu napsano “Dekujeme, ze jste na nas nezapomneli”.
Žádné komentáře:
Okomentovat