Blondyna v Kolumbii

En la Universidad de Envigado

2008-09-03T14:30:00.005-06:00

Mi trabajo contiene tres partes:

Coordinacion del programa Envigado talks for children
Participacion en actividades de la Universidad
Formacion de la propuesta para Parque El Salado

Envigado talks for children
Envigado talks for children je ambiciozni projekt, ktery ma byt prvnim kruckem k tomu, jak z Envigada vytvorit bilingulani mesto. Kolumbie jedna se Spojenymi staty o nejakem paktu a jednou z podminek USA je, aby se anglictina stala jednim z oficialnich jazyku. I proto zacaly pravdepodobne nektere samostatne spravni oblasti uvazovat o podpore anglictiny ...

Momentalne je vsak obecna uroven anglictiny opravdu mizerna. Bohuzel zde nejsou vhodne podminky pro jeji studium.

V cele Latinske Americe (krome Brazilie) se mluvi spanelsky
Je velmi komplikovane cestovat – vetsina lidi se nemuze dovolit ani cestovani v ramci Kolumbie, natoz tak do zahranici
Ucitele, kteri opravdu umi mluvit anglicky, najdete snad jen na univerzitach a soukromych jazykovych skolach
V zakladnich skolach nenajdete ucebnice, nekterym detem koupi rodice aspon slovnik

Malokdo je tedy motivovany ke studiu anglictiny. Setkala jsem se s ruznymi nazory na momentalni situaci. Nekdo si preje, aby byl pakt podepsan, protoze v tom vidi sanci, jak dokazat, ze je anglictina dulezita. Jini nadavaji, protoze si vlada neco vymyslela, ale obycejne lide to vubec nezajima.

No ale zpet k moji roli v tomto programu. Universidad de Envigado se ujala projektu, ktery spolupracuje se 17 verejnymi zakladnimi skolami. Zamestnava studenty, kteri na nich vuucuji anglictinu podle evropskych standardu Marco Comun Europeo. Ja s nimi jednotlive skoly navstevuji, pozoruju vyucovani, zpovidam talleristy, zjistuju realitu a kazdodenni starosti, jimz musi celit. Na zaklade toho zpracovavam plan s doporucenimi, jakym zpusobem dosahnout lepsich vysledku. Pricemz prostoru pro zmeny je opravdu hodne ...

Participacion en actividades de la Universidad
Krome vyse zminenych zodpovednosti se take cas od casu ucastnim neceho na univerzite. Byla jsem napriklad na konferenci o mezinarodnim obchodu (ktera byla cela ve spanelstine :-)) nebo jsem mela prezentaci pro zhruba 70 studentu na marketingovy mix.

Formacion de la propuesta para Parque El Salado
Posledni casti me naplne prace je vytvoreni dokumentu pro El Salado park. Jedna se o ekologicky park v Envigadu, ktery chce prilakat navstevniky jak z rad mistnich, tak zahranicnich turistu a k tomu ziskat investice od mestske spravy. Takze ja pracuji jak na marketingove casti (mym ukolem je vytvorit nejake letaky pro turisty a navrhy, jakym zpusobem park propagovat), tak na podkladech pro investice (detailni popis parku, navrhy na zmeny a investice, jejich zduvodneni, ...).

Libi se mi, ze ve vsech castech mam moznost pracovat samostatne, jen s hrubym vymezenim cilu. To mi dava hodne prostoru pro vlastni napady a seberealizaci. Mym nejvetsim postrachem pred prijezdem bylo to, ze skoncim u nejake administrativy ... tak tomu nastesti neni a ze me se stal jeden z nejspokojenejsich zamestancu Kolumbie :-))

RanDOm, rANdoM, ranDoM

2008-09-03T14:07:00.003-06:00

Juan Camilo Londono (muj partner v praci) je snad cistym ztelesnenim totalniho chaosu, neusporadanosti a zmatenosti (ani nemluve o lenosti :-))

Diky tomu, ze mi sestavuje pracovni plan, mi to dava pocitovat takrka kazdy den. Prvni tyden me staze jsem prakticky nic nedelala, druhy tyden jsem se rozkoukavala a az treti tyden jsem zacala mit pocit, ze neco delam (coz bylo zpusobeno spise moji proaktivitou nez jeho snahou). Kazdy den se setkavam s tallersity (studetny, kteri vyucuji anglictinu), pricemz Juan Camilo planuje kde, v kolik a s kym se setkam.

KDE – misto je vymezeno jen velmi obecne ... na univerzite nebo v malinkem kampusu 15 min chuze od univerzity ... jestli to ma byt u vchodu, v odpocinkove zone nebo nejake kancelari je vsem zahadou.
V KOLIK – cas je relativni, pulhodinka sem, pulhodinka tam. Ani jeden z talleristu nikdy neprisel ve stanovenou dobu. Vyjimkou neni ani hodinove cekani s tim, ze potom obvolavam me sefy a dozvim se, ze setkani bylo zruseno. Vrcholem vseho je to, ze si ze mne jeste delaji srandu, ze chodim porad vcas.
S KYM – ja vim pouze jmeno, talleristi vi, ze maji vyzvednout cizince. Snad jen diky tomu, ze absolutne nezapadam mezi mistni, se vzdy nejak pozname.

Druhy tyden me staze jsem dostala “pracovni plan”. Pravdepodobne byl sestaven jen naoko, kvuli standardum AIESEC nebo abych nebrbala. Nic z nej totiz nesedelo s realitou. Vzdy jsem nejak dopredu dostala avizo, kdy kde a s kym. Vyjimkou nebyly pripady, kdy jsem v nedeli vecer nevedela, kam mam jit v pondeli. Pote jsem dvakrat dostala tydenni plan, ktery aspon trochu odpovidal skutecnosti.
Ted jsem se zacinala tesit, ze konecne budu vedet, co budu delat po zbytek me staze, protoze jsem dostala slibeny mesicni plan ... k tomu jsem si byla jista, ze to neni podvrh, protoze jsem na vlastni oci videla, jak Juan Camilo vola talleristum a nekteri z nich mi potvrdili, ze se se mnou setkaji v urcite dny. Plan byl navrzen od 1. zari ...

1. zari ... setkani posunuto o pulhodinu, pricemz Juan Camilo se neobtezoval mi to oznamit
2. zari ... hodinove cekani, pote obvolavani sefu a zjisteni, ze se cely plan rusi, protoze se budu po zbytek staze zamerovat na dalsi cast me naplne prace

No chapete to?

Resenim by bylo jedine to, ze bych si sestavovala plan sama ... jenze to bych pak nemela moznost trenovat moji toleranci a trpelivost :-)
At ziji kulturni rozdily!

Respekt!

2008-09-01T22:51:00.008-06:00

Respekt lidem, kteri …

CHTEJI PRACOVAT
Mira nezamestnanosti je v Medelinu asi kolem 10%. Bohuzel neplati rovnitko byt zamestnany = mit penize. Minimalni mzda je 400 000 pesos (kolem 3 500 Kc). Pricemz zivotni naklady mi v mnohem prijdou srovnatelne s ceskymi pomery. A lide se tady chteji vymanit z chudoby. Nenajdete tady mnoho povalecu, kterym smrdi prace kopace nebo uklizecky. Kazdy se snazi si vsemozne prilepsit. Priklady mluvi za vsechno:

na krizovatkach zongluji deti a vybiraji drobne od projizdejicich aut
kdyz na semaforu zastavite, tak mate krome sledovani zonglerske show moznost koupit si zvykacky, susenky ci sladkosti od poulicnich prodejcu (prochazi mezi auty, ukazuji vam, co maji v nabidce – vetsinou je to jen jeden artikl – polozi vam ho za sterace a nez staci na semaforu preskocit zelena, obejdou vas jeste jednou a posbiraji bud zbozi nebo, v lepsim pripade i nejake penize)
vsude jsou malinkate stanecky s ruznym obcerstvenim, nakrajenym ovocem, cigaretami, chipsy, … prodejci na hodne frekventovanych mistech pak maji zbozi zaveseno na sobe
v autobuse muzete potkat krome ridice a spolucestujicich i zpevaky nebo, opet, prodavace sladkosti a zvykacek
sluzky vam behem jednoho dne dokonale uklidi cely byt, vyperou, vyzehli, navari, a to za 25 000 pesos (220 Kc)

SE RADUJI ZE ZIVOTA
Kolumbijcane by mohli jit prikladem neustale si stezujicim, nespokojenym cechum. Lide se tady potykaji s uplne jinymi problemy, ale presto jim nechybi usmev na rtech. Zpivaji si, tanci, posedi s rodinou, prateli a hodi kazdodenni starosti za hlavu. Zprvu jsem moc nechápala, jak to ostatni mysli, kdyz rikaji, ze lide jsou tady stastni. Uz zacinam chapat. Staci videt tu neskutecnou radost v ocich kvuli takovym prkotinam, jakoze treba ptackum chutna banan. :-)

BY SE ROZDALI PRO OSTATNI
Pratelskost, pohostinost a napomocnost mistnich mi neustale bere dech.

Chude deti ze skol, ktere navstevuji, mi kupuji sladkosti.
Kdyz nekde cekam, tak se zpravidla objevi nekdo, kdo mi nabidne neco k piti nebo zakousnuti. (pricemz nemyslim poulicni prodejce :-))
Vzdy jsem vsem predstavena (kdyz pisu vsem, tak myslim vsem – rektorovi na univerzite stejne tak jako studentum v prednaskovem sale ci zametackam na ulici).
Vysoce postaveni lide nespi na vavrinech a zajimaji se o druhe. Lide z univerzity si neudrzuji odstup ci neoosobni pristup, jednaji s kazdym jako se sobe rovnym. Je tedy zcela normalni potkat rektora, dat si s nim pusu na licko, popovidat si, jak se vede a co noveho.

NECHTEJI NASILI
Ve meste muzete videt promo kampan s hesly zastavte nasili. Pred rokem byl pres facebook zorganizovan velky pochod proti nasili. Lide, kteri ve drive velmi chude a nebezpecne oblasti dostali moznost dostat se pomoci metra do centra a ziskat tak praci, maji na strechach svych domu napsano “Dekujeme, ze jste na nas nezapomneli”.

Mesto vecneho nasili nebo vecneho jara?

2008-09-01T22:38:00.004-06:00

Snazim se nejak si utridit myslenky a vytvorit souvislou nit, ze ktere bych mohla uprist tento prispevek. Jenze ono je to neskutecne tezke. Nejak se mi ta moje nit trepi a obcas ji musim nadvazovat. Uf, tak hura do rozmotavani tohoto zapekliteho klubka …

Jak uz nadpis napovida, Medellin je ovesen hned nekolika prezdivkami. Jenze co za nimi skutecne stoji?
Jak jsou vnimany svetovymi medii, turisty, mistnimi? Nacrtnu dva protichudne pohledy:

Medellin cernymi brylemi

“Nasili, drogy a chudoba jakozto smrtici mix v kolumbijskem meste notoricky znamem jako hlavni mesto vrazd.”

“Zeny v Medellinu protestuji proti dlouho suzujicimu nasili, jenz je dusledkem boju o politickou moc mezi levicovymi guerrillami a pravicovymi paramilitaristickymi skupinami, kterym se tak podarilo premenit nektera sousedstvi ve valecne oblasti. Penize z obchodu s kokainem zajistuji dostatek finance pro gangy na obou stranach. Koreny tohoto nasili sahaji do poloviny 20. stoleti. Vrazda popularniho liberalniho vudce Jorgeho Jorgeho Gaitana v roce 1948 ztrojnasobila valecne nepokoje. Ackoli v roce 2003 bylo napocitano temer 2200 vrazd, Meddelin ma duvod k vire … v poslednim desetileti byla mira vrazd snizena na polovinu.”

“Trileta Kelly Andrea Correa se koupe ve stisnenem rohu jejiho domova v Santu Domingu Sabiu, jedne z Medellinskych chudych ctvrti. Pokud pujde ve stopach sve matky, ukonci treti tridu, necha skoly a zacne pracovat. V oblasti, ve ktere Kelly zije se svymi dvema sourezenci a matkou, je chronicky vysoka mira nezamestnanosti. Vzheldem k nemoznosti najit si praci se Kellyina matka rozhodla zaopatrit sve deti prostituci. Odhaduje se, ze vice nez 100 000 deti vyrazi kazdodenne do ulic vydelat neco do jejich jedineho rodinneho prijmu.”

National Geographic, brezen 2005 (http://ngm.nationalgeographic.com/ngm/0503/feature4/index.html)

Medellin ruzovymi brylemi

Jako reakci na clanek z Nacional Geographic muzete na internetu najit dopis od starosty Medellinu (http://ngm.nationalgeographic.com/ngm/0503/feature4/index.html).
Nastinuje, jak mesto investuje a srovnava ho s dalsimi svetomymi metropolemi. Je zretelne, jak moc se snazi setrast svoji povest a jak se mesto snazi zmenit. Kazdopadne ne vse vypada tak hezky jako na papire …
Starosta napriklad vycita National Goegraphic to, ze zverejnili fotky drogove zavislych. Uvadi, ze fetaky je mozne najit vsude. Uznavam, ze ma pravdu. Kazdopadne drogy jsou s Medellinem silne spjaty. A muzete si je koupit na jakemkoli rohu … Dale treba zminuje jak moc investuji do verejnych skol. Uz ale nepopisuje to, ze mesto minimazovalo specializovane skoly pro deti s mentalnimi problemy, hyperaktivni deti, … Stejne tak se v jeho dopise nedoctete, ze ve tretich tridach snadno naleznete deti, ktere neumi poradne cist a psat.

Medellin bez bryli :-)

Medellin je jednoznacne nejdynamictejsi mesto, ktere jsem v zivote videla. Chcete se o nem dozvedet vice? Potom patrejte po co nejnovejsich clancich. Pokud najdete neco dva tri roky stare, muzete se vsadit, ze dnes je vsechno jinak. National Geographic, ktery v roce 2005 otiskuje clanek s nazvem Medellin – pribehy z obcanske valky, uvadi stejne mesto jako jednu z top destinaci pro rok 2008. Takze cerne bryle uz nejsou tak cerne :-)

Spanelsky rychle a snadne za jeden tyden

2008-09-01T22:11:00.003-06:00

Pred prijezdem do Kolumbie jsem si sundala ruzove bryle a smirila se s tim, ze s anglictinou zrejme moc neuspeju. Nikdy se vsak na neco nemuzete dokonale pripravit :-)

Alespon u AIESECkaru bych cekala nejakou snahu o anglictinu … abych jim ale uplne nekrivdila, tak obcas nejakou snahu projevi … vetsinou je to tak ve frekvenci jedne otazky za pul hodiny :-)
Plnohodnotnou konverzaci si muzu uzit jen kdyz jsem sama s jednim clovekem. Jakmile se objevi alespon nekdo dalsi mluvici spanelsky, tak se obvykle prepina do sj. Nejhorsi jsou samozrejme vetsi skupiny, kde se lidi prervavaji, takze neni ani zadny prostor pro obcasne prekladani a vysvetlovani situace. Kazdopadne se ani aj nedozaduju, protoze je mi jasne, ze polovina lidi v dane skupine ji ma slabou a nekomu pravdepodobne chybi i uplne zaklady.

Absolutni vyhrou je fakt, ze Ricardo (kluk, u ktereho bydlim), Jorge (kluk, ktery se o mne stara), David a Wilbert (moji bosove) maji perfektni anglictinu. Alespon nekdo :-)

Naopak nejvesti prostor pro procvicovani sj se mi naskyta pri komunikaci s Ricardovou maminkou a s mym partnerem … ehm, pracovnim partnerem. Sice delam pro oddeleni studia cizich jazyku a koordinuju program s vyukou aj, ale kluk, ktery se mnou na tomto programu dela, neumi ani slovo anglicky.:-((

Budme optimisticti (aneb neco si nalhavat musime, kdyz nam opadava pocatecni nadseni) – alespon mam dostatecnou motivaci, abych se poradne ohanela a kazdy den hledela do ucebnic a konverzacnich prirucek.

Je libo fazole s ryzi a nudlemi nebo banan s vejci?

2008-09-01T22:09:00.002-06:00

Mno tak neco ke kolumbijske strave. To je kapitola sama o sobe a prala bych ji kazdemu zazit. Tak nejak to cloveku rozsiri obzory :-D

Zakladnim pravidlem je pravdepodobne michat nemichatelne … kdyz jsem prijela, tak se mne Helena zeptala, co mi ma udelat k snidani, co tak obvykle jim. Tak jsem ji zacala vyjmenovavat – treba ovoce, musli, vajicka, chleba s necim, sandviche, … A jeji reakce? - Yep, tak zitra ti udelam vajicka s ovocem! Moje reakce? - ?????

La comida (hlavni jidlo) muze byt slozena z ryze, brambor, fazoli, masa, zeleniny, ovoce … mno, asi ze vseho :-D Lepsi budou priklady. Takze here we go:

Ryze smichana s nudlemi, hranolky, platano (velky banan) usmazeny s vejci a zasypany syrem. A aby toho nebylo malo, tak si do ryze plcnou majonezu smichanou s horcici a zapiji to treba cokoladovym napojem.
Ryze smichana s fazolovou polivkou, osmazeny platano, kureci platek osmahly na masle. K tomu rajcatovy dzus.
Fazolova polevka. Brambory smichane s majonezou, jakousi ruzovou omackou, horcici a petrzeli, ryze se sezamovymi seminky, varene kure. A rybizovy napoj.

Kazdopadne jsou zlati a zajima je, co jim a nejim. Ackoli jsem jim jednoznacne rekla, ze nemusi delat vyjimky a ja se absolutne prizpusobim jejich zivotnimu stylu, doted jsme nemeli jine maso nez tunaka nebo kure. A ke obedu i veceri mam vzdy porci zeleniny, ackoli Ricardo a jeho tatka zeleninu nemuzou ani videt :-))

Nicmene jsem rada, ze jsem si vzala laktobacily a kazdy den si pro jistotu soupnu jednu tabletku :-)

Prvni den v praci aneb jak se chlasta v Kolumbii

2008-09-01T21:58:00.002-06:00

Hmm … muj prvni den v praci. Budu pracovat na univerzite, takze co bych tak mohla cekat … prisne bosy alias profesorske typy, kteri mi vysvetli, co budu dva mesice delat, ukazi mi kampus a mozna me i predstavi par lidem, se kterymi budu nejvic v kontaktu …

Chi, jenze to asi nesedi ke Kolumbii :-D
Takze jsme se seznamila se dvema typky, kteri jsou moji “bosove” (oba byli obleceni naprosto lezerne a porad hazeli nejake vtipky) a pak se dala na okruzni jizdu po okoli. Prvni jsme meli namireno do nedalekeho botanicko-zabavniho parku. Jenze tam uz meli zavreno … tak jsme zastavili u prvni hospody :-D
S ruznymi znamymi nas bylo celkem 5 a za asi tri hodky jsme stihli stahnout kolem 5-6 flasek aguardiente (typicky alkohol).
Mohla jsem tak akorat litovat, ze jsem si nevzala fotak, protoze videt nadrizene, jak posilneni alkoholem hraji na jakesi radoby hudebni nastroje (palicky s nejakymi malymi kulickami uvnitr a “struhadlo” s hrabeckami), je nezapomenutelny zazitek.

Ja jsem se jen trochu desila, co me ceka v dalsich dnech, protoze mi bylo receno, ze prvni tyden bude vicemene seznamovaci a bude se nest ve velmi pratelske a uvolnene atmosfere. Moje obavy byly jeste vystupnovany tim, ze jsem se dozvedela, ze trainee prede mnou moc nepracovala, jen chlastala a stridala kluky a ze mym nadrizenym to evidentne nedelalo problemy a v poho si vzali dalsiho traineeho … me.

Coze to ma vlastne byt mym hlavnim cilem a vysledkem dvoumesicniho pobytu??

Helena alias ma druha mamina :-)

2008-09-01T21:56:00.000-06:00

Helena Marin je proste neskutecna. Ma zaklady anglictiny, takze se nam dari trosku dorozumivat … uz jsem si dokonce i zvykla na nektere vyrazy z jejiho “slovniku”. Uhadnete s trochou fantazie, co muze byt treba ki:z? :-)

Je tak trochu prdla, ale me se to na ni snad i libi. Vzdycky se bavim, kdyz vidim, jak se ji Ricardo snazi krotit. Ukazka ze soboty – mela byt ma uvitaci party a Helena evidentne chtela, aby mi to sluselo. Takze ke mne pribehla (ja uz jsem se povazovala za dostatecne upravenou), otevrela moji skrin a zacala na me veset koralky, nausnice, navonala me a jeste mi posunky vysvetlovala, ze si musim dat ruz na tvare a lesk na rty :D

No jednoznacnym vrcholem vseho je to, ze ma neustaly pocit, ze se nudim. Odnekud prijdu, jsem mrtva a chtela bych si lehnout nebo mam konecne chvilku na spanelstinu, takze se zavru v pokoji a … za chvili se rozrazi dvere, zazni we going out a uz si to nekam carujeme. Do banky, cestovni kancelare, jazykove skoly, na urad, … Helena neco vyrizuje, ja sedim jak trubka a rikam si, ze treba aspon pochytim nejaka slovicka.

Kazdopadne si jeji starostlivosti uziju jeste vic nez dost. Vsak se i dneska prohlasila za moji kolumbijskou maminu :-)

Jako prase v zite

2008-09-01T21:54:00.000-06:00

Ma uplne prvotni predstava o pobytu v Medellinu – zivot na kolejich, jidlo z menzy, pobyt hlavne mezi studenty a trainees, prace.
Realita – integrace v jedne z rodin, spousta uzasnych, pratelskych lidi, uzivani si zivota.

Pred odjezdem jsem tak akorat zjistila, ze budu bydlet u Ricarda Marina a podle Lonely Planet a uvadene adresy jsem tipovala, ze nas byt bude v jedne z nejlepsich ctvrti. Vedela jsem dokonce i to, ze budu mit vlastni pokoj. Hmm, uz to jsem povazovala za necekany luxus, nicmene Ricardo se mi zapomnel zminit o par drobnostech.

Treba o tom, ze ten byt je pouze rok stary, ma tri balkony a spolu s ostatnimi v tomto 25ti patrovem dome taky zahradu s detskym hristem, hristem na basketbal ci fotbal, velky bazen, saunu, turecke lazne, kurt na squash, par rotopedu, malou telocvicnu, ve ktere byva kuprikladu tae-bo, …

Asi se mi odtud moc nebude chtit :-D

Nejdelsi den v mem zivote

2008-09-01T21:20:00.003-06:00

Me kolumbijske skotaceni jsem zacala prohlidkou nekolika mezinarodnich letist a testovanim me fyzicke vydrze. Za “jeden” den se mi podarilo dostat se na nemecke, portugalske, venezuelske a kolumbijske letiste a k tomu si i trochu pocestovat busem, vlakem a taxikem. No ale vezmeme to vsechno hezky poporadku :-)

Mym nekonecnym dnem se stala streda, kdy jsem asi kolem jedne hodiny vecerni prifrcela busem do Frankfurtu. Rok s rokem se sesel a ja se ocitla v mistech, kde jsem v roce 2007 radila s EBckem. No ted jsem mohla radit tak akorat s bezdaky, ktere neskutecna zima vyhnala na lavicky vlakoveho nadrazi :-) Vybojovala jsem si kousek na jedne lavicce a vesele si mrzla asi do tri, kdy se konecene objevil vlak na letiste. 15 min drkotani se na kolejich za 11 euro, tomu se rika verejna kradez. Kolem pul ctvrte rano jsem uz mohla obdivovat krasy jednoho z nejvetsich letist v Evrope … do sesti rano jsem si naposledy uzivala poradku, strukturovanosti a presnosti … Pak jsem se uz presunula do Lisabonu, kde mi mistni jednoznacne ukazali, ze maji s latinos spolecne koreny. Nejdriv me zaskocila naprosto neuveritelna fronta a chaos u check-inu, pozdeji i neohlasene presunuti meho letu. Nejdriv jsem moc nechapala, jak vubec muze nekdo s takovymi frontami stihat sve lety, ale o nekolik chvil pozdeji mi bylo vse osvetleno – minimalne u bran, u kterych jsem cekala, mely vsechny lety zpozdeni. Jelikoz mam pred letistnimi procedurami respekt, milionkrat vsechno kontroluju a ujistuju se, ze jsem ve spravny cas na spravnem miste. No, nicmene nekdy clovek ani pri vsi snaze nemuze celit necekanym prekvapenim … Jelikoz byla brana, u ktere jsem mela nastupovat, i chvili pred koncem nastupu okupovana jinym letadlem, rozhodla jsem se vypatrat, co se deje. Nejaky letistni zamestnanec me odbyl tim, ze dany let mel zpozdeni (jak jinak, ze :-)) a ze muj let pujde hned po tomto. Kazdopadne ani pak se moje letadlo neobjevilo a nasackovalo se tam zase jine. To uz jsem si rekla, ze zamestnanci nebudu verit, protoze kdyby se neco stalo, tak se asi tezko budu odvolavat, ze mi nekde nejaky cicmunda podal spatnou informaci. No jeste ze mi to v moji blondate hlavicce seplo, protoze muj let presunuli k brane za rohem a kdybych dal nepatrala po tom, kde je, tak by mi to ufrnklo. Uff, lisabonska bitva prezita, pojdme statecne celit caracaskym dobrodruzstvim. Ve Venezuele jsem si uz zacala plne uvedomovat, do ceho jsem se to vlastne pustila … urednik, ktery mi mel vystavit palubni listek, to se studiem anglictiny rozhodne neprehanel, vsude ozbrojena policie, protekce pro jakesi japonciky, pouze dve (!) brany pro check-in na celem letisti, rozdil mezi nastupem do letadla Lufthansy a Aviancy (Luftahnsa si privezla svoje transparenty, oddelovaci pasy, dokonce i bezpecnostni branu, velky stanek, repraky s mikrofonem pro koordinaci … po ukonceni nastupu si zase vsechno sbalila a prikurtla Avianca s jednim malinkym pultikem :D), … Tresnickou na dortu byla pisnicka, kterou mi hrali v letadle pri ceste do Bogoty … Let me go home (preklad pro rodicstvo :-) pustte me domu) …

Another aeroplane
Another sunny place
I’m lucky, I know
But I wanna go home
Mmmm, I’ve got to go home

V Bogote uz konecne prekrocila hodinova rucicka 24:00 a pro me tak skoncil muj 31 –hodinovy den.